Volný překlad a redakční zpracování videorozboru z kanálu Propulsion Swimming – první díl série „Technical Tuesday". Jde o trenérský rozbor záběru, nikoli o vědeckou studii.

Kraulová technika se neustále vyvíjí. Od Marka Spitze přes Alexandra Popova a Iana Thorpa až po Davida Popoviciho viděl plavecký svět celou řadu legend volného způsobu. Zvládl ale nejnovější plavecký fenomén, Pan Zhanle, umění kraulu dovést k dokonalosti – a co se od aktuálně nejrychlejšího stovkaře světa můžeme naučit?

Tohle je první díl nového seriálu, v němž rozebíráme techniku nejlepších plavců světa: čím jsou výjimeční a co se od nich můžete naučit – ať už jste úplný začátečník, který chodí na první lekce plavání, nebo plavec na národní úrovni, který chce vidět, co dělá držitel světového rekordu, a zlepšit si osobní časy.

Prvním rozebíraným plavcem je nový světový rekordman na 100 m volný způsob, Pan Zhanle. Není žádným tajemstvím, že na olympijských hrách v Paříži srazil ze světového rekordu na stovce rovnou zhruba čtyři desetiny sekundy. Technika, která mu to umožnila, je poměrně jedinečná – a proto jsme strávili řadu hodin u záznamu různých jeho závodů, nejen toho pařížského. Záběr přitom rozdělíme do pěti oblastí a začneme polohou těla.

1. Poloha těla

Nejlepší je začít nad vodou. První, co vás praští do očí, je, že Pan Zhanle plave ve vodě hodně vysoko. Na rozdíl od (tradičního) galopového záběru u něj ale téměř chybí pohyb nahoru a dolů. Hlavu má neuvěřitelně vysoko – a takhle vysoko po celou dobu zůstává. To je zásadní rozdíl oproti předchozímu rekordmanovi Davidu Popovicimu, který si dostane z vody skoro celý obličej, ale jen v určitých okamžicích záběru.

Vysoká hlava může být výhoda i nevýhoda. Tělo ve vodě totiž funguje trochu jako kyvadlo: čím výš máte hlavu, tím níž se někdy propadají boky a chodidla, což vás dostává do méně výhodné splývavé polohy. Jenže když kameru přesuneme pod hladinu, ukáže se, že Pan Zhanlemu boky zůstávají pozoruhodně vysoko, přestože má hlavu tak vysoko. A právě to je jedna z jedinečností jeho záběru, která ho odlišuje od ostatních stovkařů dnešní doby.

Tradiční galopová technika sice také umožňuje vysokou polohu hlavy, ale s výraznějším vlnivým pohybem nahoru a dolů – a ten Pan Zhanle při své ploché technice prostě nemá. Další rozdíl oproti galopu: galop umožňuje hodně rotace, kdežto Pan Zhanle nerotuje téměř vůbec. Poloha boků se na podvodním záběru sotva hýbe a totéž platí výš – ramena se otáčejí jen minimálně. I ti nejlepší galopoví plavci přitom nemívají přehnanou rotaci boků; v dráze blíž ke kameře je Matt Richards z Velké Británie, jehož galop rovněž nemá velkou rotaci v bocích, zato viditelně rotuje v ramenou a horní části trupu. Pan Zhanle tohle nedělá.

Upřímně – takhle bych výuku kraulu úplně nestavěl. Jenže to funguje a dělá ho to nejrychlejším plavcem světa, tak si projděme i zbylé body rozboru a podívejme se, proč to funguje. Posledním prvkem polohy těla je neutrální poloha hlavy. Ať už Pan Zhanle dýchá, nebo ne, hlava zůstává celou dobu v ose těla. Záběr shora to ukazuje dokonale: i když je trochu zrnitý, je z něj krásně vidět, že hlava je naprosto klidná, v jedné ose s celým tělem, a nehne se ani při nádechu. Dokonalá osa od hlavy k patě, přímka bez sebemenšího vybočení, které by tvořilo další odpor.

2. Práce nohou

Druhou z pěti oblastí jsou nohy. U řady dnešních kraulařů vyjíždějí chodidla pozoruhodně vysoko z vody – jen si toho tolik nevšimnete, protože plavou tak rychle, že na konec jejich záběru nezaostříte. Na podvodních záběrech z velkých závodů je ale krásně vidět, jak vysoko chodidla z vody vyjíždějí.

Většina kopu Pan Zhanleho jde z kvadricepsů a z kyčlí a má přitom docela velké pokrčení v koleni. Na zastaveném snímku je to skoro 45 stupňů a chodidlo míří prakticky až z vody. Takže až budete příště pilovat kraulový kop, zkuste tohle: nechte koleno pokrčit víc, než byste čekali. V tomhle kopu je zjevně obrovská síla – a není to jen případ Pan Zhanleho, je to společný rys mnoha nejlepších kraulařů světa.

Kop je vlastně podceňovaná „hybná" složka kraulu, na kterou se snadno zapomene, protože paže tvoří zhruba 70 % pohonu a kop asi 30 %. U téhle techniky ale hybnost a pohon vpřed vycházejí právě z nohou.

3. Tah paží

I když jsou nohy „startérem" hybnosti, tou opravdu zajímavou částí, která vše propojuje, je tah paží. Nad vodou, při pohledu zboku, má Pan Zhanle při přenosu lokty dost nízko – vůbec se nezvedají vysoko. Souvisí to s absencí rotace: protože je tak plochý a horní část těla rotuje jen minimálně, paže spíš přehazuje nad hladinou, než aby zvedal lokty. Z pohledu shora je pak vidět velké „rozpětí křídel" – jeho záběr není úzký, paže jdou naopak hodně do šířky.

Pod vodou se děje něco snad ještě unikátnějšího oproti galopu: Pan Zhanle nechává záběr dál se rozvíjet i poté, co ruka zanoří. Na okamžik se ještě natáhne o kus dál dopředu – možná právě proto, že nemá rotaci, která by mu podobné natažení umožnila nad vodou. Má tu tedy drobnou pauzu, jak se natahuje před sebe. Neznamená to, že by neměl vysoké zápěstí při zanoření – má, a to výrazné. Vidíte, že při vstupu ruky do vody skoro nešplouchne a pod dlaní prakticky nejsou žádné bubliny, což vychází z pružných zápěstí.

Když sledujeme celý cyklus dál, na samém konci záběru, jak vyhazuje zápěstí ven, je tam ještě jedno „prohnutí" – trochu jako u jednoho motýlkového cvičení, kdy ruku vyhazujete rovnou z vody a nesete ji dál přehozem. Po celém záběru je tak konstantní síla; jediné zaváhání je vlastně jen ta drobná pauza, kdy se natahuje o kousek dál před sebe. Jinak jde o čirou sílu s neuvěřitelně silným tahem paží.

Od zápěstí k lokti: vysoké lokty jsou v kraulu nesmírně důležité. U levé (dýchací) paže má Pan Zhanle velmi široký vysoký loket – opravdu hodně široký, podobně jako je široký i nad vodou; nic úzkého tu není. Má to své plusy i minusy. Je to silné, dokonce mnohem silnější, ale nad 100 metrů bych to úplně nedoporučoval – ostatně jeho pařížská dvoustovka nebyla nijak výjimečná –, protože to zhoršuje splývavost. Čím víc jdete do šířky, tím dál se dostáváte od ideální polohy hlavy a boků a tím menší je splývavost. Na 100 a na 50 metrů s tím ale problém nemám, dokonce se mi to líbí.

4. Dýchání

Na tu širokou levou paži pěkně navazuje další oblast – dýchání. A i tady je Pan Zhanle svůj: dýchá brzy a dýchá často. Nádech každý druhý záběr mu dodá kyslík, který u tak silové a energeticky náročné techniky nutně potřebuje. Tohle není padesátka, kde se dá vydržet bez dechu – tady je nádech každý druhý záběr nutnost.

Jak to dělá? I při nádechu zůstává ve vodě opravdu plochý – stejně jako u polohy těla, žádný pohyb nahoru a dolů, minimální změna polohy. Nízko a naplocho. A pak je tu to hlavní: kdy se nadechuje – hodně brzy. Nadechuje se ještě dřív, než mu levá paže vyjde z vody. Zkuste se zamyslet, kdy nádech vlastně berete vy a kde máte v tu chvíli ruku na dýchací straně. Většina z nás při nádechu ruku ještě vidí – jenže Pan Zhanle má v tu chvíli ruku u boku, dokonce ještě ani není z vody. Nadechne se a hlava je zpět dole dřív, než ruka mine rameno; okamžitě se vrací do neutrální, dokonale splývavé polohy. Rychle, brzy, často – vyzkoušejte to. Právě tohle všechno propojuje: poloha těla, tah paží a tak brzký nádech mu společně umožňují držet se ve vodě tak vysoko a tak neutrálně.

5. Načasování

Brzké dýchání už tak trochu zasahuje do páté oblasti – načasování záběru. Zásadní je, že ve chvíli, kdy Pan Zhanle přehazuje přenosovou paži nad vodou, jeho podvodní tah už žene k bokům. V jeho hybnosti tak prakticky není žádná pauza – snad kromě té drobné na začátku, kdy se natahuje o kousek dál dopředu.

Načasování celého cyklu je nastavené tak, že v něm téměř nejsou mrtvá místa, která by hybnost zabíjela. I když se podíváte na mezičasy, ze kterých vznikl jeho světový rekord na stovce, nevypadá to, že by se hybnost kdykoli zastavila. A když pak vidíte jeho záběr, chápete proč: není v něm jediná část, která by hybnost srazila. Je to jedna konstantní rychlost, konstantní odpor a konstantní načasování po celý jeho kraul.

Tím se první díl seriálu „Technical Tuesday" uzavírá – podívali jsme se na nejrychlejší kraulovou stovku světa v podání Pan Zhanleho. Jeho technika stojí na kombinaci extrémně ploché polohy, minimální rotace, silného kopu z pokrčených nohou, širokého silového tahu a velmi brzkého dýchání, které to celé drží pohromadě.

Zdroj: videorozbor kanálu Propulsion Swimming na YouTube (série „Technical Tuesday") – youtube.com/watch?v=_KxaReYoBBw.