Volný překlad a redakční zpracování videorozboru z kanálu Propulsion Swimming („David Popovici – PERFECT Freestyle Technique"). Jde o trenérský rozbor záběru, nikoli o vědeckou studii.

David Popovici mění představy plaveckého světa o tom, jak má vypadat špičkový kraul. V následujícím rozboru si krok po kroku projdeme jeho mimořádnou techniku volného způsobu.

Každý plavecký způsob se dá analyzovat v pěti oblastech. U kraulu se soustředíme na polohu těla, práci nohou, paže, dýchání a načasování záběru.

1. Poloha těla

Základní cíl je jasný: být ve vodě co nejvýš a co nejvíc naplocho. A Popovici je při plavání ve vodě neuvěřitelně vysoko.

Na záběru zezboku nad hladinou je krásně vidět, jak pravá paže zabírá pod vodou a jak tímto tahem doslova zvedá celou hlavu i horní polovinu těla z vody. V jednu chvíli má nad hladinou prakticky celá záda i hlavu, zatímco levá paže se přenáší vpřed k nádechu. Je to mimořádně silné – tomu klukovi je sedmnáct a dokáže se dostat takhle vysoko. Efektivně „surfuje" po hladině, což je přesně to, co chcete: vzduchem se plave rychleji než vodou. V jednom okamžiku vypadá téměř ponořený, a vzápětí ho tah pravé paže vymrští tak vysoko, že snadno získá nádech a rovnou zase protahuje paži vpřed.

Ještě zajímavější je podvodní záběr. Z vody se nedostává jen horní polovina těla, ale i boky. Pravá paže je extrémně silná, chodidla přirozeně prolamují hladinu (jako u většiny plavců) a vzápětí se z vody vynoří i pravý bok a rameno. A právě díky téhle skvělé poloze těla vidíme, že už začal catch (uchopení vody) levé ruky – což ho staví do nesmírně silné pozice. Zkrátka: tak vysoko a tak naplocho na hladině, jak jen to jde.

2. Práce nohou

Ve druhé oblasti se díváme na kop. Na stovce i dvoustovce jede plavec prakticky po celý závod konstantní šestiúderový kop, který pomáhá jednak s rovnováhou, jednak s pohonem vpřed. Popoviciho kop je nesmírně silný.

Ve zpomaleném záběru je vidět, že má mimořádně flexibilní kotníky. Krásně natahuje kotník a využívá celý rozsah pohybu – čím větší rozsah máte, tím víc vody dokážete kotníky „zachytit". Hůř je to vidět, ale skvělou pohyblivost má i v kyčlích, a právě odtud se síla kopu ve skutečnosti generuje.

Silně kope po celý závod a nejde jen o kraulový kop – má i velmi silný delfínový kop. Právě flexibilita v kotnících a kyčlích mu pomáhá k rychlosti od stěny. Při vynoření je jeho vlnění (undulace) fantastické: prsty směřují dolů, boky se zvedají, zatímco hrudník tlačí dolů. K tomu ještě přidá ten „extra" kopík, který na elitní úrovni vídáte na breakout záběru. Jakmile je přechod z podvodní fáze hotový, přejde rovnou do kraulového kopu – stejně vysoko na hladině, stejně silně.

Udržet takhle silný kop celou dobu není vůbec snadné. V každém závodě bolí nohy nejvíc, protože jsou to největší svaly. To, že Popovici dokáže držet kop trvale takhle silný, je pozoruhodné.

3. Paže

Třetí – a možná nejzásadnější – oblastí je práce paží. Vše začíná catchem, tedy počáteční fází uchopení vody.

Popovici má velmi silný tah levou rukou: prsty míří dolů a loket je blízko 90 stupňů, což je skvělé. Jde přitom o poměrně široký záběr – od ramene k lokti je paže téměř rovnoběžná s hladinou, což znamená velkou pohyblivost v rameni, zejména v deltových svalech. Tím se dostává do velmi silné pozice.

Jeho silovou paží je pravá. Levá paže tak trochu vyvažuje, kdežto pravá pohání. U pravého catche už paže není tak rovnoběžná s hladinou, zato je blíž k tělu – a to ji dělá silnější. Cokoli, co máte blíž k jádru těla, je silnější: když v obchodě zvedáte těžkou tašku, přitáhnete si ji k tělu, aby se lépe nesla. V plavání (a v jakémkoli sportu) je to stejné – končetina blíž k tělu = víc síly.

Při levém záběru je paže od ramene k lokti téměř rovnoběžná s hladinou, catch je silný, loket vysoký a prsty míří k zemi, takže předloktí funguje jako pádlo. Pravá paže se natahuje vpřed s uvolněnými prsty a on žene tělo přes tuto paži – právě proto se dostává tak vysoko. Natahuje se v plné extenzi až k boku a využívá tak celý svůj rozsah pohybu, aby na jeden záběr urazil co největší vzdálenost.

Uvolněné prsty

Zmíněné uvolněné prsty stojí za samostatný odstavec. Myšlenka je, že čím víc ruku uvolníte, tím víc bublinek unikne z dlaně. A pokud zabíráte bublinky, zabíráte vlastně vzduch – a s ním se nikam nepohnete. Popovici proto (jako každý plavec) chce mít ruku uvolněnou a zbavit dlaň bublin, aby zabíral čistou vodu. Uvolněná poloha ruky navíc lépe zapojí velké svaly zad (široké svaly zádové), a záběr je tak silnější. To je výhoda galopového záběru: víceméně vyvažující levá paže a silová pravá.

Zanoření a přenos

Když přejdeme z pohledu pod hladinou na pohled shora, uvidíme, jak vysoké je zanoření ruky – zápěstí má výš než prsty, dokonce výš než loket, což je pozoruhodné. Ruka jde do vody rovnou.

U přenosu nad vodou (recovery) je paže od ramene k lokti dokonale svislá – svisleji už to skoro nejde. Ruku přitom uvolňuje, aby ušetřil co nejvíc energie: čím víc svalů zapojíte, tím víc energie utratíte, takže ve fázi přenosu se vyplatí šetřit (většina práce se odehraje pod vodou). Vysoký loket, uvolněná ruka, prsty dolů – catch má prakticky rozjetý ještě dřív, než ruka zanoří. Plánuje tedy dopředu, drží se vysoko a dostává hlavu z vody. A tím se dostáváme ke čtvrté oblasti: k dýchání.

4. Dýchání

V ideálním případě se učíme dýchat oboustranně (bilaterálně), aby byl záběr co nejsymetričtější. Opravdu skvěle to zvládal snad jen Ian Thorpe. Dnes ale vídáme galopové záběry, u nichž plavec dýchá jen na jednu stranu – a Popovicimu i mnoha dalším to funguje. Právě galopový záběr a „surfování" po vlně mu pomohly ke zlatu.

Je vidět, jak vysoko má hlavu nad vodou. Běžně se učí držet jedny brýle ve vodě a jedny nad vodou, ale pokud se dokážete zvednout výš – a nenaruší to polohu boků –, klidně do toho.

Podvodní záběr přitom ukazuje, že při nádechu má hlavu dokonale zarovnanou se zbytkem těla, což ho drží splývavého. Samotný nádech vás z ideální linie logicky vytáhne, takže Popovici hlavu jen krátce zvedne, rychle se nadechne a vrací ji do přímé linie ještě dřív, než pravá ruka zanoří do vody. Díky tomu je jeho následný tah levou paží silnější a rychlejší – tělo je totiž zpět v přímé linii bez zbytečného odporu.

U vytrvalců bývá dýchání rytmičtější. Jakmile se ale dostaneme ke sprintům a středním tratím (100 a 200 m), plavci obvykle dýchají každý druhý záběr. Ten kyslík navíc totiž potřebujete – jinak vás na konci závodu „zavře", dostaví se kyslíkový dluh a unavené svaly to v závěru odnesou.

5. Načasování

Poslední oblastí je načasování záběru – a to má Popovici naprosto neuvěřitelné. Pracuje všemi částmi těla naráz: paže, boky, střed těla (core) i hlava fungují v jednotě, aby byl záběr co nejsilnější.

V ideálním případě platí, že když je jedna paže natažená vepředu těsně před catchem, druhá je zhruba v polovině přenosu. Přesně to u něj vidíme: levá paže už začíná catch a pravá se právě chystá zanořit – v tu chvíli má obě ruce před hlavou, což je přesně žádoucí.

Odtud vede tah levou paží a současně zvedá levý bok (nebo, chcete-li, tlačí pravý bok dolů – vyjde to nastejno). Klíčem je rotace. Síla vychází ze středu těla, a čím víc core zapojíte, tím je záběr silnější. Popovici svůj core využívá dokonale.

I ve chvíli, kdy má catch v onom zhruba pravém úhlu, pravá ruka už zanořila a ramena jsou naplocho – ale ne nadlouho, protože ve sprintu je potřeba držet frekvenci. Pokračuje tedy v tahu levou paží, dál se natahuje pravou, pravý bok klesá a levý je u hladiny. Na druhé straně to pak probíhá zrcadlově. Pravá paže má přitom kratší dráhu (jde po přímější linii), zatímco levá míří spíš ven a zpět dovnitř.

Boky se tak neustále střídají a to, že sklápí hlavu dolů, pomáhá zbytku těla s rotací. Právě proto dokáže v posledním úseku závodu soupeřům doslova ujet.

Tím se rozbor kraulové techniky Davida Popoviciho uzavírá. Všech pět oblastí – poloha těla, práce nohou, paže, dýchání a načasování – u něj zapadá do sebe a společně vytváří jeho pověstný, mimořádně rychlý kraul.

Zdroj: videorozbor kanálu Propulsion Swimming na YouTube – youtu.be/eMTYQYGzcYw.